Deník: „Mám k češtině respekt. Vím, jak jde poznat hloupý český text.“

rozhovor_denik_1

„Mám k češtině respekt. Vím, jak jde poznat hloupý český text“

Zlín – „I my se letos objevíme na vánočních trzích a budeme se snažit co nejvíc zahřát vás i naše prsty. Na zlínském náměstí Míru všichni příchozí uslyší jako první naše čtyři nové písničky, a pozor – s českým textem!“ láká na svůj dnešní předvánoční koncert brněnská kapela Alright Now. Hraje se od 18 hodin.

Na co dalšího se můžeme na zlínském koncertu těšit?

Můžete se těšit na koncert, který bude tvořen především z našich vlastních písní a asi dvou coverů, které interpretujeme vlastním stylem. Několikrát jsme od fanoušků slyšeli, že ani netušili, že některé písně, co hrajeme, jsou naše vlastní. Na jednu stranu nás to těší, na druhou stranu musíme více zdůrazňovat, že písně jsou opravdu naše, abychom se cítili plně ocenění.:)

Chystáte pro vaše fanoušky nějaké překvapení, bonus?

Čeká nás docela velká změna. Alespoň my to tak vnímáme a sami nevíme, jak to dopadne. Začali jsme totiž skládat písničky v češtině. Doteď jsme skládali anglicky, takže čekáme, jak se budou nové písničky lidem líbit. Mám k češtině velký respekt, protože vím, jak jde lehce poznat hloupý český text. A že takových z českých rádií slyšíme denně víc než dost.

Říká se o vás, že jste duchem mladá pop-rocková kapela. Proč zrovna tento hudební žánr? Nebylo by lepší hrát jen rock?

No, alespoň něco se o nás říká.:) Rock hrát rozhodně nebudeme, protože k rockerům i rocku máme daleko. Snažíme se psát upřímně. A cítím, že jsme se novými českými písničkami dostali na správnou cestu. Už není hlavní cíl zalíbit se lidem. To je cíl vedlejší. To hlavní je dělat dobrou hudbu, která bude vycházet z nás.

Myslíte si, že pop je pro posluchače a fanoušky stravitelnější jen v rockové formě?

Nemyslím si. O to vůbec nejde. Důležité je psát dobrou hudbu. Ať je to metal, nebo dechovka, když je to dobře napsané, své posluchače si to najde vždycky.

Jak jste se vlastně dali dohromady?

Seznámili jsme se jako vedoucí na letních hudebních táborech pod hlavičkou zlínské HŠ Yamaha, kde jsme se pro děti snažili vytvořit hudební prostředí, kde jejich talent může naplno vyniknout. Doprovázeli jsme je živě jako kapela v pěveckých soutěžích, diskotékách a muzikálech. A protože jsme si po pár letech uvědomili, že nám to nějak dobře hraje a že nás nebaví se setkávat jen jednou ročně kvůli táboru, založili jsme kapelu.

Je o vás známo, že každý kromě muziky máte přece jen odlišné zájmy. Jeden chce balit hezké holky, další třeba zase neví, co ještě od hudby očekávat. Co vás tedy spojuje? Že by obdiv fanynek?

Především jsme kamarádi. A ač jeden poslouchá třeba jazz, druhý folk a další vyrostl na rocku z 80. let, dohromady nás baví dělat hudbu jinou, společnou.

Co věkové složení fanoušků? Kdo si podle vás při poslechu vaší muziky nejvíce „pošmákne?“

To si netroufám odhadnout. Vím ale, že bych chtěl, aby naše hudba neoslovovala jen jednu skupinu fanoušků. Chci, aby si to prozpěvovali všichni.